Určitě to znáš z dětství také ty. Jakmile se vracíš ze školy se špatnou známkou, nebo dokonce poznámkou, tak už v hlavě přemíláš všechny ty nepříjemné scénáře, které se budou dít až dorazíš domů. A možná si naopak byla v pohodě, protože si věděla, že i sebevíc naštvaný rodič nakonec vychladne a vše bude v pořádku. To dnes a denně zažívají spousty dětí. Nejsi ale i ty zrovna jeden z moc tvrdých rodičů?

Zlaté pravidlo „nikdy neopravuj napoprvé“

Nejdříve je nutno poznamenat, že pokud ti tohle pravidlo nic neříká, tak se nic neděje. Je převzaté ze sportovních tréninků, ale přeci jen v praxi funguje velice dobře. Původně šlo o to, že pokud dítě při tréninku udělalo jednou chybu, trenér to neřešil Až při opakované chybě se nad tím pozastavil a začal s tím pracovat. Stejně tak bys měla přemýšlet v rodičovství také ty. Pokud dítě dostane jednu pětku, poznámku nebo zkrátka jednou něco opravdu pokazí, vůbec se nad tím nevzrušuj. Spíše jen poukaž na to, že stát se to může. Ale víckrát by to už bylo zlé.

Najít rovinu mezi hodně tresty a nedostačujícími je těžké

Jenže pak je tady druhá věc, se kterou se setkáš především v pubertě. Jak pracovat s dětmi v nejchoulostivějším věku si můžeš přečíst zde, ale ani to ti bohužel nemusí zaručit úspěch. Někdy totiž i ke své nevoli nemůžeš sáhnout k ničemu jinému než k nepříjemným trestům. Tady je pak nejhorší součástí toho všeho setrvat.

Dítě totiž není ani zdaleka připraveno přiznat svoji chybu, omluvit se a druhý den ji zkoušet napravit. Naopak si tvrdošíjně stojí za svým a očekává, že matku či otce svým přístupem udolá. Jenže to přesně nesmíš dopustit. A pokud použiješ opravdu něco, co jinak dítě dělá moc rádo, tak počítej s tím, že nepotrvá ani několik dní, než odpor zlomíš. Hodně štěstí!